Prohledat tento blog

čtvrtek 18. ledna 2018

Svačiny

Tak mne ten můj druhorozenej minulej týden zase jednou totálně dostal...

Se školníma svačinama je to obecně u nás veselý... kolikrát jí kluci přinesou celou... A já se táži proč... a dozvídám se samý zajímavý věci:
"Já jsem nemohl jíst svačinu...", "Oni mne nenechali...", "Já musel jít ven...", "Já musel dostavět tu loď z lega...", "Já musel...", "Já nemoh..." "Ale, mami! Ta svačina byla moc veliká!"...
Určitě to znáte... Znáte to, že jo? Teď opravdu doufám, že to znáte... Pokud to znáte, tak nepochybně chápete mou touhu po tom, že to taky znáte ;-).

Ale minulej týden to byla vážně pecka: "Ta svačina je nechutná!"
"Cože?" zkoprněla jsem v úžasu.
"Nechutná mi! Je hnusná!"
"Chleba se sýrem a šunkou je nechutnej?" ověřuju si, že předmětem jeho rozmrzení je skutečně to, co já považovala za normální a vcelku dobrou sváču. (Mimochodem, den předtím byla kaiserka se šunkou, sýrem, rajčetem a ledovym salátem, k tomu v malý krabičce "nakuličkovaný" hroznový víno a o den dřív rohlík se sýrem, v krabičce nakrájená paprika a v inkriminovaný den, byla kromě zmíněného chlebu se šunkou a sýrem v krabičce oloupaná mandarinka... jo, podstrojuju jim hrozně... nepamatuju se, že by mi rodiče kdy loupali mandarinky, nebo otrhávali kuličky hroznovýho vína ;-)...)
"Jo!" prohlásil synek rezolutně na moji otázku.
"A co měli k svačině ostatní?" sonduju ;-)...
A dozvídám se: Ten měl tuc, ten a ta měli slaný tyčinky, ten měl tousty a bonbóny a ten měl "sýr a křup"...
"Maminka toho a tý myslí na to, aby jim chutnalo. Ty na to, aby nám chutnalo VŮBEC NEMYSLÍŠ!" obvinil mne náš druhorozenej syn v závěru svého výčtu... a já vybuchla smíchy...
(Dovoluji si podotknout, že ten a ta, jejichž maminka slovy mého syna "myslí na to aby jim chutnalo" jsou dvojčata, co měli ke svačině zmiňovaný slaný tyčinky... a taky si dovoluji podotknout, že ona dvojčata, i ona maminka, jsou... jak to říci hezky... "poněkud prostorově výraznější" ;-)...)

Chechtajíc jsem odkráčela z pokoje i od syna evidentně zaskočenýho mojí reakcí, a došla do koupelny za manželem, abych se s nim o synův názor na věc podělila.
A zatímco jsem následně googlila na netu, jak má vypadat správná svačina do školy a potom synátorovi přetlumočila, co se dávat dětem na svačinu do školy má a co naopak ne, a taky proč, v čemž mi nejvíc pomohly tyhle stránky, (synátor pak sám uznal, že jeho svačina spadá do toho, co by ke svačině mít měl, zatímco ze svačin, který zmiňoval se do těch správných daj zařadit jen tousty, ovšem bez bonbónů)... tedy, zatímco já googlila, měl manžel k synovi proslov.
"Co myslíš?" tázal se ho, "co je jednodušší? Koupit slaný tyčky nebo sýr a křup a nebo nakrájet pečivo namazat ho, nakrájet zeleninu, ovoce a tak? Co? Fakt si myslíš, že vás maminka šidí? Neměla by to náhodou mnohem jednoduší, kdyby vám místo dělání pořádný svačiny koupila slaný tyčinky?"

A na závěr manžel se synem domluvil, že když první čtyři dny v týdnu sní, co mu maminka ke svačině dá, tak si páteční svačinu smí pak v obchodě vybrat sám...
Tenhle týden zvládnul sníst svačinu jen v pondělí... takže aktuálně mu páteční nezdravá sváča nehrozí ;-)



středa 17. ledna 2018

Malá mezivolební douška

Poslední dobou jsem psala málo... Nejdřív jsem hodně času věnovala přípravám na Vánoce. Pak jsme byli po Vánocích pryč... vrátili se nemocní... a pak jsem, víc než čím jiným, žila volbami... A to tak, že mi manžel říkal: "Vypni už konečně ty prezidenty a pojď se věnovat dětem nebo domácnosti..."
Copak děti, ty si v nejhorším samy řekly... ale domácnost ta šla stranou opravdu tvrdě, což můj na pořádek vysazenej manžel nesl obzvlášť těžce ;-).

První kolo tedy máme za sebou a o postupu do druhého je rozhodnuto... a já se pomalu vracím ke svýmu všednodennímu životu a taky ke psaní o všem, co s ním souvisí...

Ale ještě před tím, než budu zase psát převážně o dětech, musím napsat tenhle článek o volbách.


Musím přiznat, že z výsledků prvního kola jsem dost zklamaná. 
Někteří sice jásají, že 10,22 % za pouhé dva měsíce kampaně je velký úspěch... jenže na druhé kolo to jaksi nestačí, že... I když uznávám, že dostat se za dva měsíce z 1% preferencí na deseti procentní výsledek skutečně je "Hussarský kousek"... ale tak nějak jsem po všech těch vyhraných debatách v jejichž závěru se hlasovalo a po všech těch anketách, v nichž Pavel Fischer taky bodoval výrazně víc, než pak ve volbách, zkrátka doufala v téměř dvojnásobek, a v to, že by to třeba mohlo na druhé kolo i stačit... Holt zřejmě efekt toho, že lidé, kteří se o volby až tak nezajímají a volí buď automaticky toho, koho znají, nebo koho jim opakovaně předkládají média jako favorita, sice jdou k volbám, ale debat či předvolebních anket se zas až tak neúčastní... proto asi ten rozdíl, domnívám se.
Příznačné (a moji domněnku potvrzující) myslím je i to, že podle výsledků agentury STEM, vedl PF u lidí do třiceti let, lidí zajímajících se o politiku a u lidí vysokoškolsky vzdělaných... tedy vlastně přesně u těch, kteří byli přítomni na oněch debatách, nebo se aspoň hojně zúčastňovali různých internetových diskuzí a anket.

Osobně jsem přesvědčená, že jsme jako národ zahodili jedinečnou šanci na mnohem víc než jen slušnýho prezidenta... Mohli jsme totiž mít prezidenta, kterej nejen že je slušnej, ale kterej taky velice dobře rozumí "řemeslu". Tedy takovýho, kterej má pro výkon prezidentský funkce všechny předpoklady ohledně vzdělání a politický zkušenosti. Kterej díky svýmu předchozímu mnohaletýmu diplomatickýmu působení ví, kde, s kým a jak by měl co řešit. Kterej má potřebnej přehled i mnoho stejně potřebných kontaktů... Kterej je zkrátka pro tu funkci plně kompetentní.

Ostatně to velice pěkně vystihl David Rajmon v závěru tohoto článku v tý krásný "firemní analogii" na konci.

Do druhýho kola nezbývá než doufat, že budou lidi alespoň natolik příčetný, že dokážou upřednostnit základní slušnost, byť jenom s minimální kompetencí, před zcela jednoznačnym hulvátstvím a kompetentností o níž by se, vzhledem k výsledkům z posledních pěti let a evidentně nedobrému zdravotnímu stavu, dalo přinejmenším s úspěchem pochybovat.

Bohužel toho nejlepšího kandidáta z těch současných kandidujících, si zatím jako společnost asi nezasloužíme... Jak trefně říká Mrkwa ve svym videu "Vypěstuj si svého prezidenta" , v němž jednotlivé kandidáty s vtipem připodobňuje k různým druhům zeleniny (moc doporučuju ke zhlédnutí): "...skoro si říkám, jestli jí pro naší zemi není škoda..."

Kromě výše uvedenýho článku a Mrkwina videa, bych ráda k přečtení doporučila (a popravdě tu ten odkaz sama chci mít i k případnýmu pozdějšímu snazšímu dohledání ;-)...) povídku Jana Jíchy "Volba náčelníka". Podotýkám ovšem, že si jí užijete tím víc, čím bedlivěji jste už od začátku prosince sledovali předvolební debaty všech kandidátů.

Já osobně jich viděla dohromady tušim šest, plus dva duely. Už v tý první z debat, jež jsem viděla, mne zklamalo to, jak nejistě mluvil Drahoš, na kterýho jsem vhledem k jeho favorizaci byla hodně zvědavá, přišlo mi, že se v těch jednotlivých tématech tak nějak neurčitě plácá... A naopak mne zaujalo to, s jakym přehledem, zároveň s klidem, bez nervozity a afektu mluvil Pavel Fischer, kterýho jsem do tý doby vůbec neznala... U něj bylo znát, že opravdu ví o čem mluví... a i z ostatních kandidátů bylo během debat cítit určitej respekt k tomu, co a jak PF říká... Mimochodem bylo velice zajímavý i to, jak v průběhu kampaně někteří z ostatních více či méně přebírali jeho názory i argumentaci. Zejména u Drahoše jsem si toho v posledních dvou týdnech několikrát všimla... 
Tak si říkám, že ho třeba aspoň PF něco během těch dvou měsíců o "prezidentskym řemeslu" naučil ;-). A třeba... třeba to i díky tomu, jako prezident zvládne o něco líp...


A ještě jedna malá douška... děti se mnou v tom posledním týdnu sledovaly nějaký fanouškovský videa k "tyrkysový revoluci"... a hlavně našeho druhorozeňáka to docela bralo... zpíval si pak furt, že "zavolat jen stačí heslo Fischer... k hradu už se rychle blíží Fischer hůů..." :-D 

A právě jeho pak dost vzalo, když se dozvěděl, že Fischer jaksi, alespoň zatím, prezidentem nebude. V sobotu odpoledne se zcela regulérně rozbrečel...
Když jsme pak v neděli my holky došly na zastávku autobusu, kde už na nás kluci čekali, říkal mi manžel: "Ty si toho kluka pěkně zblbla. Víš co říkal bráchovi, když jsme došli na zastávku a on viděl na plakátě Drahoše? ´Víš co mně se dneska zdálo??? Že Fischer byl první a Zeman poslední!´"

Nu což... Mít očekávání a zažít zklamání z jejich nenaplnění a nutnost se s tím vyrovnat... je pro život taky potřebnou a velmi důležitou lekcí ;-)


pondělí 8. ledna 2018

Zabarveno do tyrkysu... Sukýnka + fotonávod

Z důvěryhodného zdroje se ke mně doneslo, že tou naprosto a absolutně nejvíc in barvou nadcházejících dní bude tyrkysová...

Nojo, jenže ve skříni v tyrkysu nic... jen mezi látkami jedna tmavší... (na většině fotek vypadá modřejší, než je ve skutečnosti). Už nějaký tři roky tam čeká na to, až si z ní ušiju sukni... A tak bylo rozhodnuto... 
Sukně se bude šít teď!

V zásobách jsem vyhrabala krásný kraječky a vrhla se na věc.

Nejdřív to naměřit...

 I špendlíky jsem měla tyrkysový :-)

20 cm pro pas, asi 6 cm snížení a hezky do obloučku, 55cm dýlka a dolní obvod co jen šíře látky dovolila.

Sešít zadní šev, tak aby zůstal prostor na zip.

Boční šev sešít nejdřív do lícu...

...a pak do rubu, aby bylo rovnou začištěno.

Založit dolní lem.

 Všít skrytej zip.
Založit horní lem...
...po zkoužce jsme zjistila, že jsem si v pase nějak moc přála, tak jsem tam našila gumu, abych to trochu stáhla.

A nakonec jsem sukýnku ozdobila.
Gumičku s kraječkou jsem našila zespodu na dolní lem...
a pak ještě svrchu bavlněnou kraječku...
a aby toho zdobení náhodou nebylo málo... tak ještě srdce! :-)



Sukni jsem hezky přeložila na čtvrtiny a srdce umístila pěkně na střed levé přední poloviny.

Srdce jsem podlepila vlizelínem, nažehlila a našila.

A takhle to dopadlo...

 Tady je sukně o dost modřejší než v reálu.


 Pod sukni jsem dala ještě tylovou spodničku, aby byla bohatší.

 A pár fotek na postavě v zrcadle a ...

 ... s ještě horším světlem.

Ale je fakt krásná... A tyrkysová!

Tak a hurá do ulic ;-)

pátek 5. ledna 2018

38,5°C a Zvonilka

Tak jsme se v úterý vrátili z povánočního pobytu u manželova strýce na chalupě s krbem (ta správná romantika pro konec kalendářního roku)... Nemocní... Postupně jsme od třicátýho prosince do prvního ledna odpadli všichni, až na třetí, která si horečky odbyla už od třiadvacátýho do šestadvacátýho, tedy přes Vánoce.
Tudíž nám ten přelom roku jaksi nevyšel tak docela podle představ...
Ale řeknu vám, že po té, co jsem po návratu všechno vybalila a dala prát první várku prádla, udělala dětem večeři, změřila jim teplotu, umyla je, nadávkovala jim léky proti horečce a kašli... no spíš chrchli ;-),  "vydrátkovala jim kejkláky" (to vždycky říkával náš tatínek: "Vydrátkuj si kejkláky."), a uložila je do pelechů... a následně se dostala k tomu, že jsem během věšení prádla změřila teplotu i sobě... a teploměr mi ukázal 38,5°C... tak v tu chvíli jsem VĚDĚLA, že všechny takový ty zhusta ilustrovaný bonmoty, co ve vlnách zaplavují Fb a hlásají jaký jsou matky hrdinky... nepřeháněj ani zbla a jsou pravdivý až na dřeň ;-)...
A tak jsem usínala se zvláštní lehkostí a úsměvem a skoro si to točení hlavy, pálení očí a horečkou sálající tělo... užívala ;-).


A ještě o jednu věc jsem se chtěla na začátku nového roku podělit...
Náš druhorozeňák totiž před Vánoci zase jednou perlil. Tedy on neperlil jen jednou, on perlí prakticky nepřetržitě... ale já se chci podělit právě o tohle.
Dívali se tenkrát děti na Zvonilku a piráty, zatímco já něco dělala v kuchyni... a jak se tam vílám pomíchaj jejich talenty, tak najednou náš druhorozeňák s radostnym vzrušenim spustil: "Mami, mami! Já vim, co ty si za vílu!"
"Jo?" vznesla jsem s lehkou pochybností, a čekala co z něj vypadne.
A on zařval vítězně: "Ty si všeumělka!" a chechtal se jak blázen, úplně svítil radostí, že na to káp... a kdo mne trochu zná, tak tuší, že jsem svítila i já... protože lepší lichotku na mojí adresu snad ani vymyslet nemohl... zvířena můj ;-).


Takže vám všem do novýho roku přeju, aby vás vaši nejbližší viděli v tom nejlepším světle a občas vám o tom řekli, a všem matkám k tomu, aby na svý hrdinský misi zvládly překonat všechny nečekané překážky  ;-)

PF 2018 všem
čtyřmatka Jenovéfa






neděle 24. prosince 2017

Čtvrtý adventní obrázek k vymalování - dárek pro vás ke stažení

Tak jsem už myslela, že ten poslední  obrázek pro samý předvánoční chystání nakonec nestihnu... ležel mi ve skice na stole čtyři dny... ale teď už ho konečně mám hotovej a jdu ho vytisknut prckům, abych měla klidnou chvilku na pár věcí, u kterejch se mi jejich asistence moc nehodí ;-)
A vy tu poslední omalovánku můžete využít podobně ;-)
Stáhnou si jí můžete tady :-).

Krásné Vánoce všem, přeje čtyřmatka Jenovéfa

pátek 22. prosince 2017

Vánočka

U nás doma pekl vánočku tatínek... byla hodně sladká, taková těžká, ale dobrá :-)

Nu já jí peču jinak... Kdysi jsem našla v Albert magazínu recept na mazance, který se mi tenkrát podle něj báječně povedly. Oproti tomu, jak pekl vánočku táta, bylo v tomhle receptu míň cukru a nikoli polohrubá, ale hladká mouka.
Trošku jsem se za ty asi čtyři roky od původního receptu oddchýlila, ale jenom trochu...
Takhle jsem je dělala včera:

Do misky jsem nasypala asi 50 g rozinek... další jsem doma nenašla, ale našla jsem brusinky, tak jsem přidala asi 50  brusinek.
Přilila jsem trochu rumu, asi polovinu tekutiny co vidíte na obrázku, přidala lžíci cukru, dolila vodou, zamíchala a nechala stát... (Nechci mít rozinky moc rumový, budou to jíst děti ;-)...)

 Do misky jsem nalila asi decku ohřátého mléka, rozdrobila do něj kostku droždí, přidala tři lžíce cukru, promíchala a nechala vzejít kvásek.

 Asi o půl hodiny později jsem do mísy nasypala kilo hladké mouky, asi 200  cukru, rozklepla dvě vajíčka...
 Přidala jsem decku mléka v kterém rozpiustila dvě lžíce sádla (doma škvařeného) a dvě lžíce másla, pak kvásek a taky rozinky s brusinkama včetně toho přislazeného a naředěného rumu. A vymíchala hnětacími metlami těsto... Nechala jsem ho kynout pro spoustu jiný práce asi dvě hodiny...
Pak jsem ho vybrala na vál, prohnětla a rozdělila na půl (z těsta budou dvě vánočky) každej díl pak třetiny a třetiny zase na třetiny a z těch jsem uválela válečky.

 Dolní patro se uplete ze čtyř, tak jak vidíte na obrázku... Pamatuju si, jak se s tim tatínek jednou mořil a zlobil se, že s e mu to nějak nedaří, a já se na to přišla kouknout, co ho na tý vánočce tak rozčiluje... a on mi ukazoval obrázek v knížce, kde to jako bylo tak nějak nakreslený... a já na to chvíli koukala a pak jsem říkala: "Jééé, to vypadá jak keltský pletence! To bude takhle!" A jak jsem tehdy v létě kreslila hromadu kartiček s různejma keltskejma pletencema, protože jsme tenkrát měly s našim holčičim turistickym oddílem táborovku na téma kelti, zapletla jsem to podle nich a bylo.
Když jsme se pak vrátili z půlnoční, tak mi tenkrát táta vyprávěl: "Tys měla s těma keltskejma pletencema pravdu. Jak jste byli v kostele, tak v rádiu mluvili o různejch tradicích a říkali, že pletení vánočky, má svůj původ u keltů, že věřili, že v domě musí být o slunovratu zapletený pečivo, aby ho zlý duchové nemohli rozmotat a škodit..."
Z čehož vyplývá, že vánočka se má prostě zaplýst... a vánočková forma tohle "kouzlo" úplně vyruší ;-)
 Hotový spodní patro.
 Druhý se uplete za tří pruhů jako cop a třetí jen ze dvou a patra se seskládají na sebe. Já to pak propíchnu špejlí, aby se to tolik nerozjelo... stejně se to trochu rozjede ;-)... a nechám ještě aspoň pů hodinu kynout. 
Pak potřu rozšlehaným vejcem, posypu plátky mandlí a peču na 180°C skoro hodinu.

 Pro letošek mám hotovo... Uf :-)

 Jestli jste ještě nepekli, tak ať se vám podaří :-).


středa 20. prosince 2017

Moje vánoční dítě

Dnes se celý den i přes předvánoční shon (nestíhám absolutně nic, cukroví je pořád neslepený a nenaplněný, všude jak po výbuchu, do toho děti rychle potřebovaly kostýmy na anděla, dnes měla besídku třetí a byla absolutně nádherná a zítra maj jít za anděly oba kluci... takže jsem stříhala další křídla, aby jsme měli dvoje, a pak při zkoušení třetí ječela, že ty první jsou její a že je bráchovi nepůjčí... no prostě předvánoční mateřské radosti v plném proudu ;-)...) v myšlenkách opakovaně vracím o sedm let zpět.
Tehdy se totiž narodil náš druhej syn...

Vzpomínám si, jak na jedné zářijové oslavě u manželových příbuzných tenkrát všichni řešili, co budou dělat o Vánocích,... kdo bude mít denní, kdo noční, kdo bude mít směnu až na Boží hod... a já k tomu říkala: "No, to já vůbec netušim co budu dělat o Vánocích, kde budu a jak budu. Jestli budu ještě celá, nebo ne, nebo jestli zrovna pojedu do Prahy do porodnice a budu rodit v autobuse někde u Makotřas..."  A švagrová (porodní asistentka) se smála a říkala, že v tom případě by to chtělo jet tim autobusem, co tam má ten velkej prostor pro kočár :-D
Nicméně pak jsem doma koukala do diáře na ty dny kolem Vánoc (termín jsem tenkrát měla 29.12.2010) a tak nějak mne v něm přitahovala dvacítka a jednadvacítka... a na klín se mi dral náš nejstarší syn, tehdy krátce dvouletej a já mu říkám: "Co myslíš, kdy se nám to miminko narodí?"
A on ukázal na tu dvacítku, pak na jednadvacítku a pak se zase vrátil k dvacítce... a já říkala: "Že jo, viď, já si taky myslim, že to bude jeden z těchhle dnů."
Od tý doby jsem byla přesvědčená, že v jednom z těch dvou dnů porodim, a že nejpozději na Boží hod pojedeme z porodnice domů. A tak jsem k tomu datu směřovala i veškeré přípravy.

V úterý 14. prosince jsem byla ještě dovyřídit nějaký papíry na sociálku a pani, když viděla v lejstrech můj termín porodu, říkala: "Koukám to máte devětadvacatýho, tak to se snažte, od prvního bude zrušený porodný... a třináct tisíc dobrejch." A já v prvním zlomku vteřiny chtěla říct něco v tom smyslu, že to určitě bude zase o něco dřív jako minule, ale pak jsem si pomyslela cosi o zakřiknutí a jen jsem jí to s úsměvem odsouhlasila.
A pak jsem šla přes zasněžený město (tenkrát bylo nádherně nasněžíno snad celý prosinec, pamatuju si, jak jsme druhýho prosince jely se švagrovou na první kontrolu do porodnice, a skoro jsme nevyjely, protože u nás byly protažený jen hlavní silnice) a sháněla poslední dárky... Prošla jsem centrum, zajela do Tesca nejen pro dárky ale i pro nějaký ty zásoby mraženejch potravin, aby ti mý chlapy měli z čeho snadno vařit, až tam pár dní nebudu. A pak jsem se dokoulela ještě do Dráčka, kde se mi podařilo sehnat velkou dřevěnou vláčkodráhu v kulatý krabici, kterou jsem si původně vyhlídla v Pompu, ale než jsem se tam dovalila, stihli mi jí v něm vyprodat a taky kolotoč nad postýlku s medvídkem Pú, tygrem a Sloniskem, kterej si teď při večerním pokoupelovym mazání a oblíkání pouští naše nejmladší... A jak jsem vyšla ven, na zádech plnej batoh a v rukou tašky s legem, hracim kolotočem a tu velkou krabici s vláčkodráhou, cítila jsem ten tah a tlak na břicho a říkala si: "O ou, to sem trochu přepískla." A ač jsem byla vždycky zvyklá to naše sídliště šněrovat z jedný strany na druhou pěšky, svezla jsem se tenkrát radši domu busem.

Ve středu jsem byla přesně 38tt a tak jsem dokončila poslední cukroví a (stejně jako při prvním těhotenství) jsem spáchala velký úklid. A večer padla do postele vyčerpánim.
V noci mne pak vzbudila kontrakce. Po šesti minutách další. A po pěti ještě jedna... a já říkala miminku: "Néé, teď fakt né. Já jsem strašně unavená. To neni dobrej nápad. A ty si radši taky pořádně vodpočiň. Von je to docela záhul, víš..." Načež jsem usnula... a ráno ticho po pěšině...
Jela jsem do Prahy do porodnice... a bylo mi KRÁSNĚ... cítila jsem se strašně klidná a vyrovnaná...
Všude byl sníh.
Autobus jel krokem.
Autobusák poslouchal country rádio... "Klidné rádio do neklidné doby... Království za country!"... a já měla příjemně nostalgickou náladu, neb tohle rádio vždycky poslouchal náš táta...
Do toho mi volala švagrová a ptala se jestli jedu na kontrolu, že jim hodně těhotnejch dnes pro kalamitu nedorazí... "Já jedu, sice jedem krokem, tak nevim kdy dojedem, ale určitě dorazim."
A na kontrole mne doktor po prohlídce poslal ještě na monitor... a já si tam ležela na boku a prohlížela prasklinku na zdi a kolem ní se loupající omítku... a do toho se mne najednou sestra, která si přišla prohlídnout ten papír, co to plivalo, ptá: "Vy jste teď měla kontrakci?," čímž mne vytrhla z mého spokojeného těkání myšlenkama... "Nó, trošku mi ztvrdlo břicho," připustila jsem v odpověď na její dotaz.
Pak mi doktor sdělil, že jsem tak na dva prsty otevřená a že teda jak chci, že zatim se nic moc neděje, tak že by mne jako i pustili domu, ale že se to může rozjet taky pěkně rychle, a že jak cokoli, že bych měla rychle vyrazit... a já se usmívala od ucha k uchu a jenom jsem kývala hlavou, že jo, že dobře... a on i další sestra, co tam byla, ze mne byli nějak zaražený a furt mi zdůrazňovali, abych určitě hned vyrazila, jakmile se cokoli začne dít... asi jsem na ně působila neadekvátně klidně :-D.

Potom jsem jela domů... v metru mne ihned zmerčila jistá dáma kolem padesátky, taková ta matrona v dobrym smyslu toho slova... a hned mne pouštěla sednout... jenže než já se tam dokulila, tak už se na to místo cpal nějakej chlap a ona ho hned vypakovala příkrym: "No snad jsou tady ňáký těhotný!"
Usadila mne, pak si mne důkladně změřila a povídá: "A jak na vás tak koukám, nejedete vy zrovna rodit?"
A já (opět s úsměvem od ucha k uchu) říkala: "Nené, dneska mne ještě pustili, ale tvrdili, že do neděle to bude."
A ona mi pak vyprávěla, že její dcera teď rodila (snad) někde v Brazílii... a že po tom, co viděli, jak vypadaj tamní porodnice, se rozhodla porodit radši doma, že to bude bezpečnější... (No, jestli to tam vypadalo podobně, jako v tý fotoreportáži o tom, jak se rodí ve Vietnamu, co jsem asi o rok a půl později potkala na netu, tak se jí vůbec nedivim.)

Domů jsem dorazila unavená... a tak jsem většinu odpoledne prospala. Ale v pátek už jsem zase hledala, do čeho bych píchla a tak jsem si řekla, že zkusim ještě udělat ty pařížský rohlíčky, na který jsem krátce předtim získala recept.
V sobotu jsem pak znovu vytřela a v neděli zas. Prostřela jsem vánočně stůl a když jsem kolem sedmý večer montovala stromek rozdejchávala jsem první kontrakce... dvě hodiny byly nepravidelně po sedmi až dvanácti minutách... další tři hodiny pak po osmi... Během těch nás švagr odvezl do porodnice a staršího synka, kterej nejdřív strašně nechtěl jít spát, a jak jsme ho začali oblíkat, že teda jedem, tak zase chtěl spát strašně moc a snažil se s náma prát, že se nechce oblíkat, že jde spinkat, jsme cestou (kterou konečně usnul) nechali u manželovy sestry a maminky.
Do porodnice jsme dorazili krátce před půlnocí a osm minut po druhý hodině ranní se vyklubal na svět náš druhej kluk.

Tentokrát jsem vstala už sedm hodin po porodu, což jsem po minulejch dvanácti vnímala jako strašnej úspěch :-).
Náš druhorozenej sál jako zjednanej a na rozdíl od nejstaršího skoro vůbec neblil... takže druhej den po porodu, když ho na vizitě vážili, povídala sestřička překvapeně: "Von už přibral."
A tak mi řekli, že až navážim na jedno kojení víc jak dvacet, že už vážit ani nemusim, a že to asi navážim brzo... No navážila jsem to prve už během dopoledne... ale stejně jsem ho vážila dál, páč jsem byla sama zvědavá, kolik že toho vlastně vycucne :-).
Pak si ještě z tohohle pobytu vzpomínám, jak jsme se spolubydlící, která byla taky druhorodička, doma měla dvouletýho kluka a u sebe čerstvou holčičku, řešili, že nás teda fakt dost bolí zavinující se děloha, že to je na úrovni těch prvních stahů, kdy už člověk hledal hodinky, aby zkontroloval jak je to častý, že je to nějak silný. Konzultovali jsme to i se sestrou, která se na nás přišla podívat s otázkou jestli něco nepotřebujeme. A ta nám řekla: "No jistě, protože to tělo moc dobře ví, že rodilo už podruhý a že poprvý rodilo nedávno, a že je potřeba se starat ještě o to větší mládě, protože prvorodička, ta si může pískat, napodruhý se to tělo musí rychleji dát do kupy."
A ještě si, co se spolubydlící týče, vybavuju náš rozhovor o tom, že oni maj pro kluka k Vánocům lego duplo hasičskou stanici a my lego duplo farmu :-).

Poslední den jsem pak byla na pokoji opět sama, stejně jako při svym prvnim pobytu na šestinedělí, a tak jsem před každou návštěvou sprchy nejdřív synka zavezla k sestřičkám... Jednou jsem pak využila chvíli, kdy si synka vzali na odběr krve z patičky... a když jsem se pak už hotová, na chvilku opřela ve dveřích, a čekala, až dorazej, slyšela jsem zezadu sestru jak říká: "Jo! A Zase to tam sází! No nic, já už ho znova nepřebaluju, jdu ho vrátit matce..."
A já se dusila smíchy, neb mi bylo zcela jasný, že řeč je o tom mym průtokovym ohřívači. Náš druhorozeňák totiž od druhýho dne po porodu kadil před i po kojení a občas klidně i mezi tim, takže obvykle dvakrát až třikrát během dvou hodin. Den před propuštěním nám došly přidělený plíny a já neměla vlastní... naštěstí nám sestřičky nějaký další přidaly navíc.

Taky si vzpomínám, jak jsem ho jednou, v době kdy jsem byla sama na pokoji, měla opřenýho o rameno na odkrknutí (druhorozenej na rozdíl od nejstaršího krkal... a možná i proto na rozdíl od něj skoro neblil) a on si mne tak strašně chytře a dlouze prohlížel... takovym pohledem, jako kdyby mne už tenkrát odhadoval, co si ke mně bude moct dovolit... a já jsem mu tehdá říkala: "Co na mne tak koukáš? Ty budeš chytrej, viď? Hmmm, ty budeš chtít na vysokou. To jsem zvědavá, jak to uděláme, když to ti magoři chtěj zpoplatnit."

A jo! Je chytrej... i jeho učitelka ho v tomhle směru chválí... dostává od ní i speciální těžší úkoly z matiky, aby se nenudil a nevymejšlel lumpárny. On totiž neni jen chytrej, on je přímo až vychytralej, a pořád zkouší co si ke komu může dovolit...
Taky je velmi tvůrčí... bohužel i ve vymejšlení těch lumpáren...
Prvňák jeden...
Náš... ;-)

P.S.: A abych nezapomněla... Jak se narodil toho dvacátýho, a už ve dvě ráno, pustili nás nakonec domu už 23. 12.
Na Štědrej den jsme tak byli už všichni doma hezky pohromadě... a naštěstí k nám přijela i moje sestra, pomohla nám se salátem, kterej by jinak byl asi až v devět večer a došla do kostela na odpolední půlnoční a přinesla Betlémské světlo.
Muž sice vykládal, jak je to hloupý, mít čerstvý mimino o Vánocích, že nic neni hotový (což on ovšem říká vždycky ;-)... navíc značně přeháněl, jako ostatně obvykle ;-), bylo tenkrát tak naklizíno a napečíno - 17 druhů... že letos se mi o tom může leda zdát ;-)...) a že ti, co říkaj, jak je to krásný, mít vánoční dítě, vůbec nevědi o čem mluvěj...
No, ale za mne to BYLO krásný... Byl to pro mne jeden z nejkrásnějších Adventů v životě... První, kterej už pořádně vnímal náš nejstarší, zdobil se mnou okna a otvíral si kapsičky v látkovym andělu, kterýho jsem tenkrát ušila... A prožívat Advent s novym životem v břiše, očekávat, že se každým dnem narodí... to tomu prostě dává zvláštní hloubku...
Miluju vzpomínání na tu dobu :-)

pondělí 18. prosince 2017

Jedlé dárky - Bezinkové víno pro pány, Karamelový likér pro dámy a Linecké pro děti

 Tuto neděli jsme měli první vánoční oslavu v širší rodině (tentokrát z mé strany). A to vánoční oslavu se vším všudy... stromečkem, bramborovým salátem, řízky, koledami,... i dárečky. 
Letos jsem opět kromě několika nezajímavě kupovanejch věcí připravila každému i něco dobrého. Loni dostali pánové domácí paštiku a dámy pečený čaj, letos jsem ovšem spolu s dětmi myslela i na děti ;-) 
Pánové tak dostali bezinkové víno, dámy karamelový likér a děti Linecké cukroví.
A vás třeba něco z toho ještě na poslední chvíli inspiruje ;-).

Bezinkové víno 

... to už tedy letos nestihnete, to zase až napřesrok. Víno totiž zraje dva měsíce v demižonu... a o tom jak jsem ho na podzim dělala, a jak ho přístí podzim můžete udělat vy, se dočtete tady.
V sobotu jsem ho tedy nedělala, ale pouze rozlévala přes cedník do lahví... a dostala jsem se i k jeho ochutnávce... Je dobré, sladké... a dle mého soudu i docela silné... ale teda fakt mi chutnalo... To musím příští podzim rozhodně udělat zase ;-).

Karamelový likér

...ten naopak stihnete bez problémů. 
Já ho dělala tak, že jsem v kastrůlku rozšlehala dvě zkaramelizovaná kondenzovaná mléka a 3 dcl rumu do hladka. To chvilinku trvá. 
Pak jsem přidala něco mezi třetinou a polovinou vanilkového lusku. 
Rozkrojila, vyškrábla vnitřek do směsi a po chvíli váhání jsem do ní přidala i ten vyškrábnutej lusk. Pak jsem to chvíli na mírném plameni za občasného prošlehání ohřála. Tak aby směs byla hodně horká, nikoli však vařící. Neměla jsem teda možnost jak to změřit, ale řekla bych, že směs mohla mít tak 50 - 70°C. Zkrátka na prst už to bylo moc... ale ještě se to zdaleka nevařilo.
Pak jsem to za občasného míchání zase nechala zchladnout a pak rozlila do lahví.
Je to dobrý a hodně sladký... takovej bezva "tlamolep" ;-).

Linecké cukroví

To jsme se letos rozhodli udělat pro děti.  Potkali jsme totiž s naší třetí na podzim v Tescomě v akci tyhle formičky, který se nám oběma moc líbily;-). 
Takže jsme neodolaly a koupily je.

Vznikly z toho takovýhle sušenky s obrázkama... akorát my jsme je už s dětma dál nezdobily a nechaly je holý, jen s tim vykrojenim.

Na těsto jsme potřebovali:
380 g  hladké mouky
130 g moučkového cukru
3 žloutky a
250 g másla
těsto jsme nechali odležet do druhého dne v lednici, pak jsme váleli a vykrajovali a pekli v předehřáté troubě na plechu vyloženém pečícím papírem vždycky asi deset dvanáct minut, než to začalo hnědnout.
Slepili jsme marmeládou, na který se tvrdilo že je "Linecká" a hezky zabalili, aby měl každý z bratránků a sestřenek v balíčku od každého obrázku jeden :-)
Děti dětem vybrali i toho malinkýho andělíčka, že prej ten se srdíčkem je nejhezčí... objevili jsme je úplnou náhodou v obchodě vietnamce nad zdejším albertem... v "dragonu" jak vždycky říkaj kluci, neb to i stojí na ceduli.

Tak to byly naše letošní jedlé dárky... třeba vás něco z toho inspirovalo... a podělte se, co jste dělali vy... třeba zase inspirujete nás ;-).

P.S.: Celá nedělní akce se odehrávala u mý maminky... A teda řeknu vám, je to sranda, cestovat do Prahy busem s kočárem a  krosnou plnou dárků... a zatímco vás plně zaměstnává vymýšlení různejch fíglů na rozptýlení dcerky, bez kterejch se prohnutá do luku hlasitým řevem dožaduje vypuštění z kočáru a proklamuje, že hodlá v autobuse dělat: "Tap tap!"... volá vám manžel, kdeže jste a když teda ještě nejste zu svý matky, tak ať jí rychle zavoláte, že potřebuje, aby mu popslala někoho s mokrym hadrem, že za chvíli parkujou a že se třetí cestou strejdovi v autě poblila... třikrát... (Ti tři starší totiž jeli na víkend s tatínkem ke strýci, kterej je pak rovnou odvezl k babičce.) A když pak dorazíte na oslavu, tak první co uděláte (po té co sebe a nejmladší svlíknete) je, že jdete prát poblitý oblečení... Njn, to už tak nějak patří k tomu mateřství ;-)
A cesta domů byla taky dobrodružná. Během oslavy za okny chumelilo a tak jsme na cestu zpět vyjeli do sněhu... Ten, a zřejmě i náledí, byl pak nejspíš příčinou toho, že jsme na autobus čekali tři čtvrtě hodiny. A když už měl odjet směrem k domovu druhý a přitom stále na autobusák nedorazil ani ten první z autobusů... jeli jsme radši vlakem, i když to trvá dýl a od něj domů dvakrát tak dlouho... No, pro děti to bylo pohodlnější a ještě si cestou dali k večeři řízky od babičky ;-)

sobota 16. prosince 2017

Třetí adventní obrázek k vybarvení - dárek pro vás ke stažení

Tak nám ten advent letos nějak extra rychle míjí... zítra už třetí adventní neděle... 
A tak je nejvyšší čas i na třetí adventní obrázek, který si můžete vytisknout a nechat děti aby se zabavily jeho vybarvováním :-).

Obrázek můžete stáhnout tady.

úterý 12. prosince 2017

Poslední bod našeho Podzimního seznamu.. aneb Šípkový čaj a fotky


Tak nějak mám pocit, že sobě i čtenářům dlužím tenhle článek... A tak, vprostřed adventu konečně sepisuju malé ohlédnutí za tím, jak jsme plnili náš podzimní seznam:-)
O tom, jak jsme malovali, dělali zvířátka z kaštanů, jak jsem dělala bezinkové víno, nebo jak jsme pekli štrůdl, jsem psala už v tom předchozím článku, kde jsem náš seznam představila...

Tady vidíte, i když dosti rozmazaně, že se nám nakonec podařilo splnit všechno, až na ten bod o pouštění draků... Což přitom v minulých letech, tedy v minulých podzimech, nějak nikdy nebyl problém.... ale letos jsme se k tomu jaksi nedostali.
Nu i tak bylo zážitků mnoho.

Na hřbitov jsme měli přímo celodenní výlet, neb můj táta leží jaksi daleko... a jako na potvoru kapitálně pršelo... ;-)

S lampionama jsme nakonec v tom lese za strašidly taky byli. I když až o dva týdny později, neb celá akce byla z důvodu zvýšeného nebezpečí pádu stromů po vichřici přesunuta.

Krmítko na balkon jsme spáchali z pet lahve, dvou dřevěných tyček od jakýchsi nanuků (kulatých, v létě jsem je schovala, že se budou určitě hodit ;-)...) a šňůrky.


A taky jsme z tý dýně něco upekli :-)

 Z námi nasbíraných a nasušených šípků jsme si uvařili čaj. (Šípky jsem překrájela na půlky, dala asi na dvě hodiny louhovat do vody, pak přivedla k varu, asi tři minuty vařila a přes sítko rozlila do hrnečků.)

 A fotky z léta... jsem nechala udělat do krabičky u firmy bontia ... můžu jedině doporučit :-)

Kdyby někdo toužil po kódu, na uplatnění slevy při objednání fotek do krabičky, ráda vyměním ;-) Neb já zas toužím nechat dětem udělat do krabičky fotky celého širého příbuzenstva hezky s popiskou, kdo je kdo ;-)...

Tak to byl náš podzim plný zážitků... Klidně se podělte o to, jaký byl ten váš :-)

neděle 10. prosince 2017

Druhý adventní obrázek k vybarvení - dárek pro vás ke stažení

No, jestli já to minule neříkala... tedy nepsala... Jak to tu na určitej čas neslíbim, tak to bude až úplně na poslední chvíli.
Tímto se omlouvám tomu, kdo snad omalovánku na druhou adventní neděli vyhlížel už v pátek.
V minulém týdnu jsme nejdřív furt uklízeli, a následně jsme pekli cukroví s takovou vehemencí, že všechno ostatní šlo stranou... Ke kreslení obrázku na dnešek jsem se dostala až včera večer, když děti spaly.
Nicméně nakonec je přece jen tu a pořád ho ještě stihnete vytisknout na odpolední vymalovávání ;-).


Obrázek k vybarvení můžete stáhnout tady :-)